Vladimíra Svobodová vrátila kraji folklorní identitu

Již třicet let působí na Pacovsku soubor lidových tanců a zvyků Trnávka. Za dobu svého působení sklidil uznání na řadě místních i mezinárodních přehlídkách. Kroj, zvyky, písně a tance vzkřísila z popela učitelka Vladimíra Svobodová. K lidovým zvykům a tancům se na Strakonicku, kde vyrůstala, dostala již v útlém věku. „Od šesti let dělám pohybové aktivity, když mi bylo osmnáct, začala jsem ve Strakonicích vést soubor lidových písní a tanců. Když jsem se pak dostala do Pacova a zjistila, že se tady tomu nikdo zvlášť nevěnuje, začala jsem se po tom přirozeně pídit,“ říká skromně.

V té době byl místní folklor tak trochu v mlze. Pokusy přivést jej zpět mezi lidi narážely na fakt, že se poslední dochované zmínky o něm vztahovaly k začátku minulého století. „Moje první cesta tedy vedla do muzeí v Pelhřimově, Pacově a Humpolci. Svoje nálezy jsem konzultovala s etnografkou, profesorkou Zdenkou Jelínkovou z Brna a Zorkou Soukupovou z Českých Budějovic a začala je zpracovávat,“ popisuje Svobodová.

První kroj vyrobila sama se svou maminkou Růženou Svobodovou. „Kroj, který používáme je jeden z posledních, který se tady nosil,“ podotýká Svobodová. Sváteční verze vychází z Pelhřimovského kroje, který se dříve nosil na slavnosti, do kostela a při zvláštních příležitostech. „Nejsou doklady o tom, že by na Pacovsku byla nějaká vyhraněná varianta,“ dodává autorka. V Pacově se dříve dělal modrotisk, který také používáme. Tato druhá varianta ale byla používána spíš na práci.

Kroje mezi lidmi vymizely na začátku minulého století. V roce 1895 se v Praze konala národní výstava, na které se prezentovaly regiony. Při té příležitosti se do muzeí shromažďovaly kroje a řemeslné výrobky z celého okolí. „Lidé posbírali, co kde našli, a dali to do muzea. Díky tomu se podoba krojů zachovala alespoň v Pelhřimovském muzeu. Když jsme v zrekonstruovaných krojích poprvé vystoupili v roce 1984 ve Strážnici, všichni odborníci včetně profesora Františka Bonuše byli unešeni tím, jak jsme dokázali kroj tolik let po jeho zániku vzkřísit,“ vzpomíná na první úspěchy Svobodová.

Písně a tance souboru vychází z historických pramenů, choreografii vymýšlí sama vedoucí. A nemá se za co stydět, soubor sklízí úspěchy i na mezinárodních přehlídkách. „Ze začátku nás bylo osmnáct. Vrchol byl, když jsme se v roce 1990 vydali na Evropské mládežnické dny do Německa, bylo nás již 80 a museli jsme jet dvěma autobusy. Nyní máme kolem 40 členů,“ bilancuje Svobodová. Na zkoušky souboru přitom přijíždí členové i z Kamenice nad Lipou a Pelhřimova.

Na oslavách 30 let existence představí soubor lidový zvyk Vylévání studánek. Podle Svobodové se jedná o jeden z nejkrásnějších zvyků tohoto kraje. „Není moc známý, ale je to škoda, je totiž pro Pelhřimovsko typický,“ připomíná Svobodová. Dívenky se oblékly do bílých šatů a chodily od studánky ke studánce. Nejdříve ze studánky vytáhly dřevěný křížek, který tam býval. Když ji vyčistily, ozdobily ji věnečkem ze zimostrázu a brusinek, pak křížek do ní vrátily. Za práci dostávaly dívky vajíčka, symbol jara. Nejmladší dívenka byla přistrojena za královnu a dávala k vyčištění pokyn. „Od celé Moravy se lišíme tím, že v obřadu nefigurují chlapci,“ připomíná unikátnost zvyku Svobodová.

Obřadní zvyk je součástí jarních očistných rituálů. Čištění vody, vyjmutí křížku, vajíčka a bílé šaty jsou symboly znovuzrození a očisty. Brzy ráno se pak lidé u studánek omývali studenou vodou. Kromě oslav jara a znovuzrození přírody jde v celém zvyku také o očistu pitné vody. K významu rituálu pak Svobodová dodává: „Voda je životodárná tekutina a její očista není jen symbolická.“

V Pacově 6. 5. 2010Zapsal Adam Jaroš



Text napsal Adam Jaroš z Pacova a poslal příspěvek do redakce měsíčníku Z mého kraje dne 6. května 2010. Tehdy oslavoval dětský soubor Stražišťánek 30 let od svého založení učitelkou Vladimírou Svobodovou. Název Stražišťánek si ještě začala říkat jiná skupina v Pacově. Proto se to dnes stále zaměňuje. Název Straźišťánek Vladimíry Svobodové je od roku 1980 napsán v Přehledu všech folklorních souborů v ČR.